Dech při divingu

Člověk nepřemýšlí o dýchání jako o dovednosti, dokud se nedostane pod vodu.

Při vdechu člověk musí překonávat tlak vody působící na hrudník. Vdech ve větší hloubce než 112 cm je nemožný, neboť hrudník zůstane v pozici usilovného výdechu. Dýchání ve větších hloubkách je tedy možné jen s pomocí speciálních přístrojů, kterými se automaticky nastavuje tlak vdechovaného vzduchu (z tlakové láhve) na hodnotu tlaku okolní vody. Potápěč může dýchat s normálním úsilím, protože tlak vody je stále kompenzován protitlakem z přístroje. Při vysokém tlaku vzduchu se v krvi rozpouští více dusíku (v 60 metrech až 70krát více). Při vynoření tlak klesne a přebytečný dusík se uvolňuje. Je-li návrat na hladinu pomalý a postupný, tento dusík se z krve dostává do plic a je vydýcháván. Avšak při příliš rychlém vynoření vznikají v krvi bublinky dusíku, které ucpávají malé cévy a dochází k plynové embolii.

Jestliže se člověk potápí bez přístroje se zadrženým dechem, stoupá mu v krvi obsah kysličníku uhličitého, protože není z těla vydýcháván. Je-li kysličníku uhličitého v těle moc, dochází k pocitu nedostatku vzduchu, což je signál k vynoření. Tento okamžik může být oddálen, jestliže osoba před potopením chvíli zhluboka dýchá (hyperventiluje), a tím sníží obsah kysličníku uhličitého v krvi. Trénovaní potápěči dokáží tímto způsobem vydržet pod vodou déle než minutu.